Vždy jsem věřila, že je něco mezi nebem a zemí. Nikdy jsem se do toho neponořila ale tolik jako teď. Mé objevování světa mysticismu, spirituality a duchovna mi ukázalo až mateřství, protože běžné věci na mé trápení nezabíraly. Do té doby jsem žila klasickým materialistickým životem. Chodila jsem do zaměstnání, kde jsem trávila i čas na víc, protože jsem chtěla být ta, která je v tom dobrá a nepostradatelná. Jezdila jsem na služební cesty po republice a být neustále na telefonu a na počítači byl můj denní chleba. Práce v personální agentuře na pozici HR konzultanta mě bavila a naplňovala. Duchovnem a spiritualitou jsem byla nepolíbená, ale bavilo mě se o to zajímat a obdivovala jsem ty, kteří věděli. Spojitost lidí s přírodou a vesmírem jsem si však nepřipouštěla. Až po narození dcerky jsem zjistila, že se nedá na nic připravit. Můj naplánovaný život vykolejoval a dcerka mi ukazovala, že to tímhle způsobem nefunguje. Asi rok po porodu se můj psychický stav zhoršil a mé jednání bylo velmi impulzivní a vznětlivé. Mé okolí mě na to upozorňovalo, ale já viděla pouze to, že jsou oni Ti špatní, kteří mi nerozumí. Jednou můj impulz byl tak silný, že v tu chvíli jsem se začala bát sama sebe a uvědomila si, že problém je ve mně. To mě přivedlo pracovat na sobě, na svých emocích a traumatech za pomocí zkušených terapeutů.